Pobyt ve tmě – dokáže vám otevřít oči?

Jste zavření v místnosti, do které nepronikne jediný paprsek světla. Všude jen černočerná tma a hrobové ticho. Strávíte v ní celý týden, dokonale izolovaní od okolí. Jediným kontaktem s vnějším světem bude donáška jídla jednou denně. Nemáte po ruce nic, čím byste snadno zabavili svůj mozek vytrvale lačnící po vizuálních podnětech. Takový bude váš pobyt ve tmě. Jste připravení probudit k životu hluboko pohřbené obsahy vašeho nevědomí?

Pobyt ve tmě jako léčba těla i duše

Přivodila vám tahle představa pocity panické hrůzy, neodůvodnitelného sebemučení nebo dokonce zvrhlosti? Nebylo tomu tak vždy: mnoho starověkých kultur považovalo temnotu za spojence a využívalo ji jako nástroj pro duchovní i osobní evoluci. Například tibetští mniši rituálně sestupovali do jeskyní, kde zůstávali až 49 dnů potmě v procesu zvaném jangtik. Hledali tam nejen sami sebe, ale i aktivizaci ostatních smyslů, vhledy či stavy rozšířeného vědomí.

„Světlo a tma jsou dvě strany stejné mince. Jako jin a jang, jedno bez druhého nemůže existovat. Když odstraníte tmu, na obloze neuvidíte žádné hvězdy.“

Terapie tmou, jak proces mentální očisty nazýváme u nás na západě, může ukonejšit zneklidněnou psychiku a pomoci v boji proti civilizačním nemocem. Vědci zjistili, že vystavování se umělému světlu v noci má zničující dopad na naše zdraví.¹ Potřebujeme tmu, aby náš imunitní systém fungoval. Pouze když je úplná tma, může endokrinní žláza šišinka produkovat spánkový hormon melatonin. Ten umí zastavit růst rakovinných buněk a funguje jako prevence proti nemocem.

Jak světlo a tma ovlivňují lidské zdraví už víme. Dokáže ale pobyt v zatemněné místnosti přivést člověka k hlubšímu sebepoznání? Odhalit jeho pravou identitu? Ukázat mu životní směr a zjistit, kde ztrácí svou sílu? Abych to zjistil, ponořil jsem se na 168 hodin do absolutní tmy, sám se svými myšlenkami a pocity. Po náročném meditačním ústraní a pobytu na samotě, kterým jsem prošel před čtyřmi roky, to byl další krok na cestě k individuaci. Zajímá vás, jak týdenní pobyt ve tmě probíhal a v čem mi otevřel oči?

Terapie tmou: fáze odpočinkově-kreativní

Krátce po tom, co můj průvodce Břeťa v pokoji zhasnul světlo, přišlo první překvapení. Být ve tmě mi vůbec nepřipadalo divné. Hned mě zaplavily pocity naprostého klidu, bezpečí a jistoty. S tmou jsem se rychle skamarádil. Nemám důvod ji považovat za něco zlého, strašidelného, nepřátelského. Právě naopak – bral jsem ji jako svého průvodce, učitele a ochránce. Vnitřní nastavení člověka totiž rozhoduje o tom, jak celý pobyt ve tmě bude probíhat. Buď zažijete peklo nebo ráj. Tma nastartuje ozdravný proces, který vás může dovést k osobní transformaci. A možná i za hranice vlastního vědomí.

Bylo zajímavé pozorovat, jak mozek díky senzorické deprivaci (záměrnému omezení nebo odstranění podnětů z jednoho nebo více smyslů) začal vytahovat z šuplíku všechny nedořešené osobní i pracovní věci, které jsem si s sebou do tmy přinesl, a snažil se je za každou cenu vyřešit. Řekl jsem si, že mám dost času a nechal ho běžet v tomto přehnaně produktivním módu. Nakonec se jeho práce ukázala jako přínosná, protože odněkud ze tmy se vynořila řada kreativních řešení, nápadů a vizí. Doslova jsem se těšil, až vyjdu ven a začnu je začleňovat do života.

Celé první tři dny jsem víceméně prospal nebo proležel v posteli. Tělo si žádalo srovnání spánkového deficitu, který jsem za celý život nasbíral, a já mu v tom nebránil. I když mi Břeťa říkal, že týdenní pobyt ve tmě je příliš krátký na to, aby se zásadním způsobem rozhodil cirkadiánní rytmus těla, pojem o čase jsem ztratil relativně brzy. Probouzel jsem se s otázkou, jestli už je čas vstát z postele nebo je ještě noc a můžu pokračovat ve spánku.

Terapie tmou: fáze depresivně-motivační

Když mozek vyřešil všechny moje soukromé i celosvětové problémy a už neměl nic, čeho by se chytil, začal vytahovat vzpomínky z minulosti. Jak mi tenkrát bylo krásně, když jsem trekoval po Novém Zélandu, sjížděl na raftech řeky v Himálajích nebo zdolával vrcholy hor v Kanadě. Padla na mě lehká deprese, protože v záplavě barevných a radostných vzpomínek na minulost vypadal můj současný život neskutečně šedě a nudně. Past, kterou na mě můj vlastní mozek nastražil, jsem ale brzy prohlédl a došel k prvnímu velkému AHA momentu.

Uvědomil jsem si, že svůj život mám ve vlastních rukou. To, jak se teď cítím, je moje volba a já jsem jediný, kdo to může změnit. Probudilo se ve mně silné odhodlání s tím něco udělat. Začít dávat věci do pořádku. Otevřít se vztahům, příležitostem, možnostem. Přiřadit vysokou prioritu tomu, co mě vyživuje a naplňuje. Vystoupit z matrixu a být zase tím, kým doopravdy jsem. Oprášit svoje poslání a rozkvést do spokojenosti a hojnosti.

„Dokud neučiníte nevědomé vědomým, bude to řídit váš život a vy to budete nazývat osudem.“

— Carl Gustav Jung

Když se pobyt ve tmě přehoupl za pomyslnou první polovinu, můj organismus byl odpočatý a ležet dál v posteli nedávalo smysl. Začal jsem proto intenzivněji meditovat a cvičit jógu. S častým argumentem, že ve tmě není co dělat a je to děsná nuda, rozhodně nesouhlasím. Máte na výběr nespočet aktivit. Můžete meditovat v sedě, meditovat v leže, meditovat ve stoje, meditovat v chůzi, cvičit jógu, posilovat s vahou vlastního těla a tak dále. Dejte si ale pozor na další past, do které se vás bude snažit zahnat váš mozek. Pobyt ve tmě totiž primárně není o dělání. Je o prostém bytí v přítomném okamžiku.

Terapie tmou: fáze vizuálně-transcendentální

Je pozoruhodné, jak náš zrak dokáže fungovat i ve tmě. I když trochu jiným způsobem. Od začátku pobytu se mi před očima náhodně střídaly živé a barevné obrazy připomínající mraky, polární záři, paprsky světla, blikající stroboskop, všemožné 2D a 3D textury nebo jen šum na starém analogovém televizoru, co se marně snaží chytit signál. Později se na projekčním plátně v kině Tma objevily i jungiánské archetypální obrazy, výjevy a symboly z různých světových náboženství. Ke konci pobytu jsem často vídával abstraktní geometrické linie znázorňující hlavy divokých zvířat žijících v noci, především vlka a lišky.

Asi čtvrtý nebo pátý den pobytu ve tmě mi intuice začala našeptávat, že se mám míň věnovat ruminacím a víc meditacím. Na příjemně vysokém koberci uprostřed místnosti jsem si poslepu vyprojektoval a postavil svou osobní svatyni z deky, polštářů a tibetské mísy, kterou mi ochotně zapůjčil průvodce Břeťa. Protože intuici by člověk neměl brát na lehkou váhu, pohroužil jsem se do hlubokých introspektivních kontemplací. A začaly se dít věci. Šestý den, když jsem se chystal zasednout k večerní meditaci ve své svatyni, se mi z ničeho nic před očima objevilo malé pronikavě žluté světýlko.

Pořádně mě vyděsilo. Ve zlomku vteřiny jsem nebyl schopný vyhodnotit, jestli jde o skutečné světlo nebo o halucinaci. Až po důkladném prozkoumání jsem zjistil, že se rozsvítila dioda na senzoru hlídajícím kvalitu vzduchu uvnitř místnosti. Senzor byl sice dobře zamaskovaný, ale při správné konstelaci hvězd (rozuměj postavení se na správné místo v pokoji a zaměření pohledu správným směrem) ho bylo možné vidět.

Tohle osvícení  jednou malou nenápadnou diodou spustilo řetězec událostí, které vedly až k transpersonálním zážitkům za hranicemi běžného chápání. V jedné z meditací jsem se například dokázal propojit s tmou na tak hluboké úrovni, až jsem se jí doslova stal. Pozoroval jsem, jak opouštím svou hmotnou formu a jako tma se vznáším v prostoru. Volně prolétávám mezi stromy v hlubokém lese, nad loukami a dřevěnými chalupami s okny zářícími do černé noci. V tom okamžiku pro mě neexistovaly žádné hranice, mohl jsem jít kamkoliv a sledovat cokoliv. Byl to stav všeobjímající lehkosti, svobody a nekonečnosti. Na vlastní kůži jsem cítil, jaké to je být tmou.

Návrat do reality

Když mi průvodce Břeťa poslední den přinesl do pokoje svíčku a já spatřil tu zvláštní věc – světlo, přepadl mě pocit smutku. Najednou mi bylo líto, že opouštím laskavou a moudrou učitelku tmu ve chvíli, kdy studium sebe sama začalo být zajímavé. Můžu jen spekulovat, co by mě pobyt ve tmě naučil další den, další týden, další měsíc. A nebo se můžu do tmy zase někdy vrátit a pokračovat v objevování nových světů.

Každopádně i sedm dní stačilo na to, abych si uvědomil, co je v životě důležité. Jakým prioritám dát přednost a co naopak upozadit, uložit ke spánku nebo nechat odejít. Principy šťastného života jsou jednoduché, jen na ně v záplavě nekonečného množství podnětů a pod tíhou každodenních stereotypů zapomínáme. Pobyt ve tmě je může znovu zažehnout. Může být návratem k přirozenosti a celistvosti, novou a svěží perspektivou do života. Může nám otevřít oči a ukázat to, co nechceme nebo nedokážeme vidět.

Další pobyt ve tmě bude ten váš

Týdenní terapie tmou jako sebepoznávací metoda může někomu připadat drsná, možná i nebezpečná. Někdy je ale skok po hlavě do neznámé vody to nejlepší, co můžeme udělat. Třeba je to první krok k tomu, aby se ledy konečně začaly hýbat. Tak odložte stranou předsudky, strach i výmluvy a jděte do toho. Tma vám dá přesně to, co právě teď potřebujete.

Zdroje:
¹ Effects of artificial light at night on human health [online]. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26375320/

Chcete si zjednodušit život? Zkuste Výlety do přítomnosti.