Příběh o stromu, který dával

Budu vám vyprávět jeden moudrý příběh, který vybízí k zamyšlení. Příběh o tom, že v životě je důležitější dávat (zbavovat se, opouštět, nechat odejít) než brát (hromadit, získávat, lpět). Příběh o bezohledné aroganci člověka k přírodě a bezbřehé lásce přírody k člověku. O tom, jak silná myšlenka se může ukrývat v jednoduchosti. Třeba se tím necháte okouzlit stejně jako já. Autorem je americký básník a spisovatel Shel Silverstein.


Byl jednou jeden starý vznešený strom, jehož větve se tyčily k nebi. Když kvetl, přilétali motýli a tančili kolem něj. Když měl plody, slétali se k němu ptáci z dalekých zemí. Jeho větve byly jako paže kývající se ve větru. Byl to překrásný strom.

Každý den k němu chodil malý chlapec a hrál si pod ním. Strom si ho velmi zamiloval. Pokaždé sklonil své dlouhé větve, aby chlapec mohl trhat květy a plody. Strom byl šťastný a celé jeho bytí zaplavila láskyplná radost.

Chlapec dospíval. Občas pod stromem usnul, jedl jeho plody, nosil na hlavě korunu z jeho květů. Když to strom viděl, velmi se radoval. Láskyplně přikyvoval a zpíval ve svěžím vánku. Když byl chlapec větší, šplhal do koruny stromu a houpal se na jeho větvích. Strom ho pozoroval, jak odpočívá, a byl šťastný.

Čas plynul a chlapec začal mít různé povinnosti a ambice. Už nechodil ke stromu tak často jako dřív. Ale strom na něj stále netrpělivě čekal. Když šel chlapec jednou kolem, strom na něj zavolal: „Poslyš! Čekám tu každý den na tebe, ale ty nepřicházíš.“ Chlapec řekl: „Proč bych sem měl chodit? Pro mě jsou důležitější peníze.“

Strom užasl a pravil: „Takže ty přijdeš, jen když ti něco dám? Mohu ti dát vše, co mám. Ovšem nemám peníze. Ty jsou výmyslem lidí. My stromy touto chorobou netrpíme a radujeme se,“ řekl. Chlapec odpověděl: „Tak proč bych za tebou měl chodit? Půjdu tam, kde jsou peníze. Potřebuji je.“

Strom se hluboce zamyslel a po chvíli pravil: „V tom případě natrhej mé plody a prodej je. A tím získáš peníze.“ Chlapec se okamžitě rozzářil. Vylezl na strom a otrhal všechny jeho plody, dokonce i ty nezralé. Choval se bezohledně a polámal spoustu větví. Ale strom byl přesto šťastný a radoval se.

Chlapec odešel, a ani se neohlédl, aby stromu poděkoval. Ale strom si toho nevšímal. Úplně mu stačilo, že chlapec přijal jeho láskyplnou nabídku a otrhal plody. Pak chlapec dlouho nepřicházel. Měl peníze a usilovně se snažil, aby mu přinesly další peníze. A na strom úplně zapomněl.

Roky plynuly a strom byl smutný. Toužil, aby se chlapec vrátil. Z chlapce se stal mladý muž a po mnoha letech se náhle objevil. Strom řekl: „Pojď ke mně a obejmi mě. Pojď se pohoupat na mých větvích.“ Mladík prohlásil: „Přestaň s tím nesmyslem. Takové věci dělají malé děti. Chci postavit dům. Můžeš mi dát dům?“

Strom zvolal: „Dům? Já žádný dům nemám. My nežijeme v domech. Ale můžeš si vzít mé větve – třeba z nich postavíš dům.“ Mladík neotálel ani minutu, doběhl pro sekeru a osekal všechny větve. Ze stromu zůstal holý kmen. Ale byl šťastný. Mladík odešel, a ani se neohlédl. Postavil si dům.

Roky míjely a strom čekal a čekal. Chtěl přivolat mladíka. Ale neměl listí a větve, jež by mu dodávaly hlas. Mladík mezitím zestárl. Jednou šel kolem stromu a přistoupil k němu. Strom se zeptal: „Co dalšího pro tebe mohu udělat? Přišel jsi po velmi dlouhé době.“ Starý muž odpověděl: „Co pro mě můžeš udělat? Chci odplout do vzdálených zemí a vydělat víc peněz. Potřebuji loď.“

Strom radostně řekl: „Vyrob ji z mého kmenu. Moc rád se stanu tvou lodí a pomohu ti putovat do dálek a získat peníze. Ale prosím, opatruj se a brzy se vrať. Budu tu na tebe čekat.“ Starý muž přinesl pilu, uřízl kmen, vyrobil loď a odplul.

Ze stromu zbyl jen pařez. A dál čekal na návrat svého milovaného. Možná se muž nikdy nevrátí. Ale strom na něj bude stále čekat, i když už mu nemůže nic nabídnout.

Chcete si zjednodušit život? Přijďte na kurz nebo přednášku.
Má pro vás článek hodnotu? Zvažte podporu tohoto blogu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *