Co se stane, když takřka nic nevlastníte a naráz přestanou fungovat obchody a služby? Když bydlíte v pokoji, jehož rozloha není o moc větší než sprchový kout, a vláda vám zakáže odjet pryč a ubytovat se v hotelu? Covid-19 dokázal rozbít rutinu a vytrhnout nás ze stereotypu. Někoho přiměl přehodnotit svoje postoje a najít rovnováhu v jednodušším způsobu života. Zároveň ale mohl přivodit nesnáze těm, kteří minimalisticky žijí už dlouhá léta. Jak se z této lekce můžeme poučit?
Pandemie zdůraznila výhody minimalismu
Ve víru globálních otřesů získávají minimalistické ideály, které upřednostňují vědomý život před hromaděním věcí, novou podporu. Lidé zavřeni uvnitř svých domovů začali hledat štěstí jinde než v bezbřehém konzumu. Potvrdil to i výzkum společnosti McKinsey & Company na jaře loňského roku – Američané plánovali utratit o 50% méně než obvykle za oblečení a spotřební elektroniku. Otázkou je, jestli tato změna zvyků podnítí zájem o minimalismus z dlouhodobého hlediska.
Když jsme byli v lockdownu a museli žít skromnějším životem, mnozí z nás přemýšleli o tom, co je opravdu důležité. Najednou jsme se nemuseli ráno honit do práce, po práci na lekci aerobiku a večer ještě s naší drahou polovičkou do restaurace. Pro někoho to bylo období sebereflexe a vzdání se svých ideálů pod hrozbou budoucích nejistot. Navzdory zničeným plánům jsme ale začali hledat nové činnosti, které by mohly nahradit ty původní a poskytnout nám zdroj potěšení a stav veselého ducha.
Koronavirus
Přinesl nehybnost do světa posedlého pohybem.
Ukázal, že ekonomický růst jako indikátor blahobytu už neobstojí.
Probudil v nás skrytou kreativitu a flexibilitu.
Donutil nás přehodnotit význam normality.
V lockdownu si ani kolo nepůjčíš
A jak pandemie zasáhla můj osobní život, život minimalisty? V první řadě odhalila slabiny, které jsem si až do té doby vůbec neuvědomoval. Za posledních sedm let jsem si vybudoval životní styl bez materiálních věcí a považoval ho za neprůstřelný. Nabyl jsem falešného dojmu, že můj vlak života uhánějící po kolejích minimalismu do stanice „absolutní svoboda a nezávislost“ nemůže nic vykolejit. Když ale vláda vyhlásila první lockdown, na trati se objevila překážka a já musel rychle šlápnout na brzdu. Došlo mi, že jsem až žalostně závislý na okolním světě. A na službách, které využívám.
Jako obvykle jsem si chtěl přečíst novou knihu v oblíbené čajovně, kam rád chodívám, jenže čajovna byla najednou zavřená. Chtěl jsem vyrazit na cyklovýlet, jenže kolo nemám a žádná půjčovna v okolí nefungovala. Na stejný problém jsem narazil i u dalších individuálních sportů, které jsem toužil dělat, ale neměl k nim vlastní náčiní. Krutá pravda vyplula na povrch – pokud jste minimalisti v lockdownu, buď si musíte vybudovat opravdu dobrou síť přátel a známých, kteří disponují veškerým potřebným vybavením a jsou ochotní vám ho půjčovat, nebo máte smůlu.
Všechno zlé je nakonec k něčemu dobré
Na druhou stranu mě tohle všechno naučilo vděčnosti. Uvědomil jsem si, že nemusím lpět na cestách do zahraničí a začal objevovat krásy naší republiky, o kterých jsem neměl tušení. Uvědomil jsem si, že nemusím každou zimu lyžovat na přelidněných sjezdovkách, místo toho jsem nazul sněžnice a vydal se prozkoumávat divokou zimní přírodu v našich horách. Uvědomil jsem si, že nemusím dělat tolik sportů, abych se udržel ve formě. můžu prostě jen vyrazit na túru v okrese, kde bydlím, a radovat se z vůně dřeva, zpěvu ptáků nebo třeba i z bahnité polní cesty.
Uvědomil jsem si, že to, co mě dělá šťastným, mám přímo před očima, jen jsem to do té doby kvůli nekonečnému množství možností neviděl. Uvědomil jsem si, že můžu přemýšlet minimalističtěji i tam, kde jsem to dřív nedělal. Přestal jsem se soužit tím, co mi bylo zakázáno dělat a místo toho se zaměřil na to, co bych mohl získat. Čím by mě tahle situace mohla vnitřně obohatit. Co bych mohl ve svém životě změnit k lepšímu. A tak jsem našel svoji svobodu v lockdownu.
Chcete si zjednodušit život? Zkuste Výlety do přítomnosti.