Temná strana minimalismu

Téměř všechny články o minimalismu, které na internetu objevíte, vyzdvihují pozitivní přínosy tohoto směru. Pomyslná čára mezi výhodami na jedné straně a nevýhodami na straně druhé je ale velmi tenká. Kdy se minimalismus může změnit v noční můru a začít lidem ztrpčovat život? Na co si dát pozor, abychom se nechytli do pasti?

1. Když se z vyhazování věcí stane posedlost

Každý, kdo aspoň jednou provedl radikální debordelizaci, zažil ten opojný pocit z dobře vypadajícího a uklizeného prostoru. Ubylo věcí, vše je na svém místě, nikde žádný nepořádek. Člověk je jako v rauši. Splněný úkol aktivoval v mozku tzv. centrum odměn a vyloučil se „hormon štěstí“ dopamin, čímž se posílila motivace k opakování stejného vzorce chování. Z vyhazování věcí se tak lehce může stát droga. Já sám jsem se přistihl, jak jsem jednou začal otevírat zásuvky a přemýšlel, co bych ještě mohl vyhodit. Toužil jsem po další dávce dopaminu. Kdybych si své jednání neuvědomil, mohl bych to časem dotáhnout až k psychické závislosti. Člověk se pak zbavuje i věcí, které používá a potřebuje. Vyhozené předměty mu ale začnou chybět, tak si je znovu nakoupí a dostává se do bludného kruhu.

2. Když váš postoj začne lidem okolo lézt na nervy

Velmi nebezpečné může být, když se z minimalismu stane modla. U zatvrzelých stoupenců považujících svou filozofii za jedinou pravdu a nepřipouštějících žádné kompromisy je jen otázkou času, kdy svými postoji začnou vytáčet všechny kolem sebe. Nikdo nechce žít s člověkem, který vám bude potají vyhazovat věci ze skříně, schovávat vaše oblíbené dekorace do krabic pod postelí nebo zakazovat nákupy čehokoliv, co nesplňuje přísná minimalistická kritéria a mohlo by být považováno za nadbytečnou věc. Takový přístup vytváří ve vztazích patologické prostředí a podněcuje nevraživost. Místo materiálních věcí by na prvních příčkách hodnotového žebříčku měla být laskavost, respekt k ostatním a ochota dělat ústupky. Nechcete přece přijít o své přátele a znepřátelit si rodinu. Minimalismus by měl kvalitní mezilidské vztahy formovat a posilovat, ne je ničit.

3. Když se útulný domov změní na prázdný holobyt

Minimalismus je často mylně chápán jako způsob bydlení bez nábytku, dekorací, tapet nebo květin. Tato extrémní podoba může pár jedincům vyhovovat, rozhodně však není nutností. Spát a jíst na podlaze mezi čtyřmi holými stěnami v pokoji bez ničeho může negativně působit na psychiku a vyvolávat úzkostné pocity. Domov by měl být v první řadě útulný a plný pohody. Měl by být místem, kam se rádi vracíme po náročném pracovním dni. Místem, kde se cítíme bezpečně a uvolněně. Když někdo ve jménu minimalismu vyhází z bytu veškerý nábytek, těžko v něm pak bude hledat azyl.

4. Když se utvrdíte v tom, že práce je překážkou

Najít způsob, jak začlenit minimalismus do pracovního života, se může (obzvlášť u některých profesí) zdát jako nemožné. Své o tom ví například umělci, truhláři nebo opraváři na volné noze, kteří potřebují spoustu náčiní a nářadí, aby mohli dělat svoji práci. To může vést k frustraci a pocitu, že já nikdy nebudu minimalistou, protože mám takovou práci. Lidé pak rezignují a přestávají hledat řešení. V minimalismu ale neexistuje žádné pravidlo, které by zakazovalo mít víc jak X věcí. Je to o tom, že se zbavujeme toho, co nepoužíváme. Člověk vlastnící 200 kusů nářadí, které používá, naplňuje definici minimalisty mnohem lépe než ten, kdo má v šatníku 30 triček a nosí jen pět z nich.

5. Když se nedokážete rozhodnout, co si máte koupit

Dnešní svět je plný možností. Když doslouží starý vysavač a potřebujeme si koupit nový, trávíme hodiny (nebo dokonce dny či týdny) rozhodováním, jaký si vybrat. Protože myslíme na ekologii i na naši peněženku, chceme, aby byl energeticky co nejúspornější. Důležitá je pro nás taky kvalita, aby vydržel co nejdéle. Zvažujeme i hmotnost a rozměry, aby se vešel do naší minimalistické skříně. Pátráme, srovnáváme, čteme recenze, analyzujeme. A pořád nejsme schopni udělat definitivní rozhodnutí, který vysavač je pro nás ten pravý. Provést drobný průzkum před samotným nákupem vůbec není na škodu a můžu ho vřele doporučit, z rozhodovacího procesu se ale nesmí stát nekonečný maraton. Obsesivní hledání dokonalosti nemá s minimalismem nic společného. Jen bere energii a komplikuje život.

Chcete si zjednodušit život? Přijďte na kurz nebo přednášku.
Líbil se vám článek? Podpořte tento blog libovolnou částkou.

2 Comments

    1. Není zač Pavle. U mě vede jednička, na dvojku si dávám obzvlášť pozor, abych si nepokazil dobré a těžce vybudované vztahy 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *