Každý má svou představu o tom, co znamená slovo „minimalista“. Někdo si například vybaví člověka žijícího v téměř prázdném bytě s bílými stěnami, prostým nábytkem a pár doplňky z nerez oceli. Minimalismus však v sobě zahrnuje mnohem širší spektrum životních stylů a způsobů myšlení. Podle kanadské blogerky a koučky Shawny Scafeové existuje šest typů lidí, na které při sledování videí, blogů a podcastů o minimalismu narazíte.
1. Šetrný minimalista
Šetrný minimalista je člověk, co zřídkakdy utrácí peníze. Proto se mu nemůže stát, že by svůj život přeplnil majetkem. Opětovně používá kelímky od jogurtů, ze starých prostěradel šije záclony, pěstuje si vlastní jídlo. Vůbec ho nezajímají nejnovější výstřelky a hi-tech produkty. Nikdy nevyhazuje věci, které stále dobře fungují. Někteří šetrní minimalisté jsou díky své skromnosti skutečně soběstační, někteří naopak můžou působit spíš jako anti-konzumerističtí rebelové bojující proti systému. V každém případě je tento typ minimalistů velmi opatrný, když jde o peníze.
2. Zelený minimalista
Zelený minimalista zaplňuje svůj domov převážně ekologicky udržitelnými produkty. Stejně jako první typ bývá skromný. Když už si něco koupí, je to většinou dražší eko výrobek, u kterého vyžaduje, aby mu sloužil co nejdéle a jeho výroba měla co nejnižší dopad na životní prostředí. V domácnosti vytváří minimum odpadu a líbí se mu zero waste styl. Zeleného minimalistu rozhodně neuvidíte v obchodech „vše za dolar“ s nákupním košíkem plným laciných a nekvalitních cetek, které po pár týdnech skončí na skládce. Rád nakupuje z druhé ruky, eticky a u firem, jejichž misí je ekologická udržitelnost.
3. Nomádský minimalista
Nomádský minimalista dokáže celý svůj život sbalit do jednoho malého batohu. Cestování po světě je pro něj alfou a omegou – drogou, bez které nedokáže existovat. Rozhodně nemá v plánu se usadit na jednom místě a vlastnit dům se zahradou a bazénem. Pokud to jde, využívá dočasné bydlení u přátel nebo rodičů. Jeho oblečení je všestranné a nadčasové, nosí s sebou jen ty nejdůležitější předměty a zná hodnotu opravdu dobrého páru bot. Pro některé nomády je výzvou zjistit, s jak málo věcmi dokážou přežít, pro některé je to jen praktický a efektivní způsob cestování. Nomádští minimalisté nesbírají suvenýry, ale zážitky.
4. Estetický minimalista
Estetický minimalista usiluje o zredukování majetku, tou hlavní motivací je však pro něj sen o čistém a dokonale uspořádaném životním prostoru. Když někde zpozoruje nepořádek, dokáže ho to pěkně vytočit. Zakládá si na tom, že vše musí být uklizené a na svém místě. Věci, které se zrovna nepoužívají, schovává do zásuvek, skříní a krabic, aby je neměl na očích a nenarušovaly harmonický interiér. Sleduje trendy a obklopuje se minimalistickými designovými předměty od známých značek.
5. Extrémní minimalista
Pro extrémní minimalisty je jakýkoliv počet vlastněných předmětů příliš vysoký. Doma už nemají téměř nic, přesto neustále hledají výzvy, jak množství věcí ještě snížit. Tam, kde ostatní minimalisté si jen udržují to, co považují za užitečné a krásné, se extrémní minimalista trápí nekonečnou otázkou: „Jak můžu přehodnotit potřebu této konkrétní věci a nakonec se jí úplně zbavit?“
6. Pozvolný minimalista
Pozvolný minimalista si je vědomý toho, že má příliš mnoho věcí a chce podniknout kroky k jejich vymýcení. Dumá nad tím, jakého haraburdí se zbavit a co si ponechat. Nepořádek pociťuje jako fyzické a emocionální břemeno a bojí se, aby se po vyklizení chaos nevrátil zpět. Když nakouknete do prostoru, kde pozvolný minimalista bydlí, pravděpodobně nebude vypadat jako „zminimalizovaný“. Stále se v něm totiž nachází hromada nepoužívaných a vyřazených věcí, které ještě neopustily domácnost, a proto to celé působí jaksi nedokončeně.
Našli jste se v některé z kategorií i vy?
Zdroje:
Scafe, Shawna. Six Types of Minimalists [online]. Dostupné z: simpleonpurpose.ca
Chcete si zjednodušit život? Zkuste Výlety do přítomnosti.
Ahoj Patriku, nasla jsem sem tam neco, asi ve ctyrech kategoriich 🙂 Moje cesta k minimalismu byla trochu delsi, pochazim z chudych pomeru a doma se nic nevyhazovalo, dokud to alespon trochu fungovalo a pak take ne, protoze by se to dalo opravit, a pak zustavaly vsude v krabicich, kulnach na dvorku, garazi, vsude po domě kupy starych veci, muj tatinek byl velky sberatel. Na vysoke jsem zila ve sdíleném byte a moc veci jsem si nekupovala, az potom jsme se s manzelem nastehovali do najmu. Nabytek jsme temer nekupovali, zrenovovali jsme si starsi vyrazeny. Po par letech jsem otehotnela a protoze se nam nechtelo stehovat,tak jsem vymyslela, jak se seskladat s ditetem do 50m2. A narazila jsem na minimalismus. A pak za par let se narodilo dite druhe a stale se vejdeme, mezitim jsem totiz zredukovala mnoho veci, co jsme nepouzivali a darovala jsem je do ruznych nadacnich obchodu, charite apod. Tehotenstvi mi otevrelo oci, protoze jsem nechtela za obleceni na par mesicu moc utracet a koupila jsem si jen par kousku do prace kvuli dresscode a pak jsem zjistila, ze cca 7 mesicu nosim jen dvoje kalhoty, troje saty, cca tri halenky, kabat a jedny sportovni kahoty a cca 3 trika na volny cas. A ze mi vlastne nic nechybelo, hlavne rozhodovani rano byla rychlovka 🙂 Myslela jsem si drive, ze deti toho potrebuji hodně, ale prekvapive ne, objevila jsem encapsuled wardrobe pro deti a babicky vzdy zasnou, ze kluci nepotřebují vic veci 🙂 Kola a brusle a jine vymozenosti kupuji z druhe ruky. Jen mladsi touží porad po necem novem, idealne kazdy den by se mu neco zamlouvalo, je to takova moje mala straka 🙂 Ale objevila jsem kouzlo geocachingu, vymena kus za kus funguje a jeste si udelame pekny vylet 🙂 A kdyz teda neco kupujeme noveho, tak trva, nez si vybereme podle nasich kriterii a to dost dlouho. Pohovku jsme vybirali cca tri roky, abychom nasli takovou, co se vyrabi u nas, bude se nam libit, dobre se na ni sedi, bude odolna vuci detskym lumparnam a nebude to obrovska lochneska 🙂 Do te doby jsme proste fungovali bez pohovky 🙂
Tedy, definovat, kdo vlastně je nebo není minimalista, to by byla pastva pro psychologa. 🙂 Moje maminka nosila jeden kabát třicet let a nevěděla, že je minimalistka… Spíš chtěla ušetřit peníze na něco pro rodinu a uskrovnila se. Já jsem měla pak dlouhá léta problém něco vyhodit, když to ještě bylo dobré, i když už to nebylo existenčně nutné. Ale u nás doma se věci nevyhazovaly. Tak jsem se dostala do fáze, kdy se mi během života nahromadila spousta věcí, které jsem už drahnou dobu nepoužívala. Ovšem udělala jsem krok k minimalismu díky stěhování. Tedy několikerému stěhování. A nejlépe do menšího bytu. To člověka naučí! Najednou zjistí, kolik věcí vlastně nepotřebuje. Taková šoková terapie. Myslím, že mi to pomohlo. 🙂
Souhlasím Věro, stěhování z velkého prostoru do malého donutí se zamyslet nad tím, co k životu potřebujeme. Vidět na jedné hromadě všechno, co člověk za ty roky nashromáždil, bývá často okamžikem prozření.
Poznala jsem se snad ve všech, všechny typy minimalistů se tak nějak doplňují. Začíná to jedničkou, protože je fajn ušetřit peníze, pak si uvědomí dvojku a přijde na to, že se mu hodí minimalismus při cestování, tedy trojka. A taky, že čím méně toho vlastníme, tím lépe se udržuje pořádek a čistota. V uklizeném bytě se mnohem lépe bydlí – a jsme u čtyřky.
Díky Lenko, že jste jednotlivé typy takhle krásně propojila. Taky mám zkušenost, že se člověk na své minimalistické cestě vyvíjí a nezůstává čistě jen v jedné poloze.
Já donedávna minimalismus neznal. Až jsem jednou narazil na článek o něm pojednávající. A prozřel jsem. Já jsem vlastně nepraktikující minimalista. Najednou mi začalo mé celoživotní počínání dávat smysl. Od dětství nesnesu nepořádek, rozházené věci, spousty krámů všude po pokoji. Vyloženě mě to rozptyluje. Dokud neuklidím na stole, nemůžu nic dělat. To stejné v práci, na počítači, v mobilu, nikde. Také miluji jednoduchá řešení, stručnou a věcnou konverzaci a celkově myšlenky osekat na to podstatné a důležité a nesnáším ztrácet čas činností nevedoucí přímo k cíli nebo k tomu, co je opravdu pro život důležité nebo vytvářet věci, které nemají smysl a užitek mně nebo někomu jinému.
A tak se pomalu začínám věcí zbavovat a cítím se jakoby volněji. Manželka sice mou touhu po minimalistické domácnosti nesdílí, ale já ji nenutím, i když mě to někdy dohání k šílenství :).
Vladimíre, z toho co píšete vůbec nemám pocit, že byste byl nepraktikující minimalista. Umět vést stručnou a věcnou konverzaci a neztrácet čas nedůležitými činnostmi je cenná dovednost, kterou by vám leckdo záviděl. A věřím, že i manželka se časem připojí na vaši stranu, když uvidí, jak lehkost a volnost mění váš život k lepšímu.