Proč nedělat věci jen pro peníze

Když na ulici zastavíte pár náhodných lidí a zeptáte se na důvod, proč chodí do práce, nejčastější odpovědí budou nejspíš peníze. Společnost Behavio loni provedla průzkum mezi tisícovkou zaměstnanců, z něhož vyplynulo, že pouhých 13 procent Čechů je zapálených do své práce. Proč tak málo? Lidem chybí pocit vlastní užitečnosti, za dobře odvedenou práci je nikdo nechválí nebo nevidí smysl v tom, co dělají. Neznají vizi firmy ani její hodnoty. Jejich jedinou motivací tak často bývá výplatní páska.

Zvrácený žebříček osobních hodnot

Proč není rozumné pracovat jen kvůli mzdě vysvětluje CEO firmy Apple Tim Cook: „Musíte najít průsečík mezi tím, co je vaší vášní, a zároveň tím, co přináší službu druhým lidem.“ I mně trvalo dlouho, než jsem si jeho slova vzal k srdci a začal měnit svůj hodnotový žebříček. Když si vzpomenu na období puberty na gymnáziu, byl jsem doslova posedlý penězi. Hned v prvním ročníku jsem ve třídě rozjel „podnikání“ ve vlastním stylu a spolužákům prodával načerno kopírované kazety s největšími hity pop-music. Moje tehdejší podnikatelská dráha vyvrcholila po nástupu na vysokou školu, kde jsem kazety vyměnil za lukrativní byznys s kradenými mobilními telefony.

Neštítil jsem se ničeho a chtěl vydělávat na všem a na všech. Lidi kolem sebe jsem deklasoval na chodící peněženky, ze kterých můžu kdykoliv čerpat. Dokázal jsem zpeněžit i to, za co by si jiní nikdy neodvážili nechat zaplatit. Nezáleželo mi na kamarádství ani na budování dlouhodobých mezilidských vztahů – toužil jsem být bohatý za každou cenu. Chtěl jsem brát, ale nechtěl jsem dávat. A tenhle vzorec myšlení ve mně zakořenil tak hluboko a tak silně, že ještě dnes, po šesti letech usilovné práce na sobě a snahy být lepším a altruističtějším člověkem, mě stále ovlivňuje na podvědomé úrovni.

Peníze až na prvním místě

Kvůli přesvědčení, že všechno se dá vyčíslit penězi, jsem v životě udělal mnoho špatných rozhodnutí. Častokrát jsem vzal práci, která byla dobře placená, ale peníze byly to jediné, co mi přinesla. Promarnil jsem roky v zaměstnáních, které pomalu ale jistě ničily moje fyzické i psychické zdraví, jen kvůli dobře vypadající částce na výplatní pásce a lákavým firemním bonusům. Když jsem začal podnikat a nechal se poblouznit vidinou rychlého zisku prakticky bez práce, přestalo se mi dařit a skončil jsem v mínusu. Všechny tyto události mají jednu a tu samou příčinu – postavil jsem peníze na první místo.

Dnes se snažím uplatňovat jiný přístup – přístup vycházející z minimalistické filozofie. Život je příliš krátký na to, abych plýtval svým potenciálem jen na vydělávání peněz. Peníze neberu jako hodnotu, ale jako prostředek. Mají jen takovou moc, jakou jim přisoudíme. Pokaždé, když jsem sešel z cesty a zapomněl, jaké je moje „proč?“, můj záměr, moje hodnoty a můj dlouhodobý cíl, vždy se mi to ošklivě vymstilo. Lidé prokouknou, že máte zálusk jen na jejich peněženku a nepřinášíte jim odpovídající kvalitu.

Když chce člověk nabízet lidem produkt či službu, nikdy by si neměl jako první pokládat otázku, kolik si za to bude účtovat. Měl by se spíš ptát, co všechno může lidem dát, jak dokáže zlepšit jejich život, jaký problém jim pomůže vyřešit. Teprve potom přichází na řadu finance.

Finanční restart jako cesta ke svobodě

Jako občan České republiky musím platit bydlení, jídlo, daně, sociální a zdravotní pojištění a další položky, jejichž výši nedokážu ovlivnit. Je to zatraceně těžké, když má člověk na účtu mínus padesát tisíc a už není z čeho brát. Mozek začne vymýšlet ty nejhorší scénáře, co by mohlo nastat. Skončím na ulici? Nebudu mít co jíst?  Ale právě tento okamžik mě naučil ze všeho nejvíc. Když jsem přijal situaci takovou, jaká je, a přestal se kvůli penězům stresovat, najednou začaly přicházet příležitosti. Když jsem přesekl pouto, kterým mě peníze svazovaly ruce, situace se obrátila v můj prospěch. Byl to takový restart. Potřeboval jsem si sáhnout na úplné finanční dno, abych se od něj mohl odrazit a začít znovu vzkvétat. Jak říká teorie ekonomiky, každá fáze poklesu (recese) je dočasná a jednou se změní ve fázi růstu (expanze). To samé platí i v životě.

Už nedělám věci jen pro peníze. Za každou činností hledám hlubší smysl, společenskou prospěšnost a přidanou hodnotu pro tento svět. A když ho najdu, peníze se objeví samy.

Zdroje:
Šmídová Hněvkovská, Lucie. Češi jsou v práci nespokojení. Třeba i proto, že je nikdo nepochválí [online]. Dostupné z: www.seznamzpravy.cz

Chcete si zjednodušit život? Přijďte na kurz nebo přednášku.
Má pro vás článek hodnotu? Zvažte podporu tohoto blogu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *