Nízkonákladový život

Žiju low-cost. Ne proto, že bych neměl na chleba a nedokázal si peníze vydělat. Je to záměrná volba. Když se učím jíst, bavit se, vzdělávat se, bydlet a cestovat s minimálními náklady, získávám zkušenosti a sebedůvěru. Objevuju nové cesty, o kterých jsem nevěděl, že existují. Díky tomu bych dokázal v tomhle světě přežít, i kdybych ze dne na den přišel o všechno. Zvládli byste to i vy?

Minimalismus jako symbol snobství

Fotky prostorných obýváků s několika nablýskanými kusy nábytku od předních designérů, které na nás křičí z titulních stránek lifestylových magazínů, můžou vzbuzovat dojem, že minimalismus je jen pro bohaté. Pro milionáře, co za něj platí přemrštěné částky. Ano, existují takoví lidé. Vyházeli nemoderní věci ze svých pompézních sídel a nakoupili si luxusní minimalistický nábytek. V šatní skříni mají jen pár kousků oblečení, samozřejmě od těch nejlepších módních návrhářů. Chtějí ukázat světu, že na to mají. Minimalismus si berou jako rukojmí. Stal se pro ně karnevalovou maskou zakrývající jejich vnitřní prázdnotu.

Je tu ale i druhá skupina minimalistů. Těch, co v jednoduchém a střídmém životním stylu našli hluboký smysl. Nemusí mít doma všechno, co je právě „in“. Než si něco koupí, důkladně promýšlí, jakou to má pro ně skutečnou hodnotu. Spočítají si, jestli se jim nákup v dlouhodobém horizontu vyplatí. Dokážou si všímat svých emocí a tělesných pocitů a nejednají impulsivně. Pokud něco potřebují jen jednou za čas, půjčí si to. Hledají alternativy, nebojí se jít proti konzumnímu proudu a vystoupit z davu. Jsou to lidé, kteří si uvědomili, jaké dopady na jejich peněženku, zdraví, spokojenost a taky životní prostředí by mělo, kdyby se chovali nezřízeně a požitkářsky.

„Lidé s omezenými zdroji, zejména ti, kteří mají méně peněz, mohou těžit z minimalismu nejvíce, protože minimalistický životní styl pomáhá lidem určit, co skutečně dává hodnotu jejich životu – které věci slouží svému účelu a přináší radost.“

– The Minimalists

Štěstí si za peníze nekoupíte

Nalezení rovnováhy mezi věcmi a zážitky, které potřebujete a které už ne, je velmi osobní záležitost. Vyžaduje hluboké porozumění sobě samému, odhalení svých schopností a nalezení svých priorit. Tím, že záměrně říkám NE rozhazovačnému životu, v sobě rozvíjím vděčnost, pokoru a skromnost. Nehledám uspokojení v bezmyšlenkovitém utrácení, ale v maličkostech všedního dne. Ty nestojí žádné peníze. Proto můžu žít nízkonákladový život a radovat se z něj.

5 tipů na nízkonákladový život

  • Udělejte si vlastní letní kino. Pozvěte pár přátel, seberte deku a notebook, lehněte si na trávu a pusťte si váš oblíbený film.
    Cena: zdarma
  • Jste ve městě a máte žízeň? Nemusíte pokaždé běžet do obchodu pro balené nápoje. Vygooglete si, kde je nejbližší pítko a napijte se z něj. Nebo u někoho zazvoňte a požádejte o sklenici vody. Lidé většinou rádi vyhoví.
    Cena: zdarma
  • Jdete na rande? Místo do drahé restaurace pozvěte objekt vašeho zájmu na nejhezčí vyhlídku na město. Budete originální a na setkání jen tak nezapomenete.
    Cena: zdarma
  • Platit tisíce za permanentky do posiloven vůbec není nutné. Jděte se raději proběhnout do lesa. Protáhněte se na venkovním workoutovém hřišti. Zacvičte si jógu na louce. A pamatujte, že špatné počasí neexistuje, pouze špatná volba oblečení.
    Cena: zdarma
  • Cestování autobusem nebo vlakem je snadné. Když ale vyzkoušíte stopování nebo spolujízdu, o zážitky budete mít postaráno. Poznáte nové lidi a cesta rychleji uteče.
    Cena: obvykle nižší než veřejná doprava, nebo zdarma

Chcete si zjednodušit život? Přijďte na kurz nebo přednášku.
Má pro vás článek hodnotu? Zvažte podporu tohoto blogu.

5 komentářů

  1. stopovala jsem a stále stopuji… od střední školy doposud, kdy jsem mámou čtyř dětí. příští rok máme v plánu s nejstarším synem *14let* udělat road trip po evropě… všechno je jen v hlavě.

    mínus autostopu je, že s dětmi do cca 12 let to kvůli sedačkám vážně nelze 🙂

  2. Naprosto NEsouhlasím s Vinni.
    Se stopováním mám jen ty nejlepší zkušenosti, jak ve dvojici (5%), tak sólo (95%). Stopoval jsem nejen v ČSSR za komárů ale v ‚polistopadové‘ době jsem takto dal Evropu a Nový Zéland.
    Na blbce můžete narazit kdekoliv, nejen při stopování. Takže to s „dobou“ lautr vůbec nesouvisí.

    1. Dost rozdíl bude v tom, jestli je člověk muž nebo žena. Vinni se nedivím že má strach.

  3. Jezdit stopem bych v dnešní době nezkoušela, nevíte na koho narazíte. Za komančů to bylo bezpečný, to si nikdo tenkrát nedovolil páchat tolik zločinů, ale teď už by se i naši báli jet stopem ikdyž za jejich mládí jezdili stopem téměř vždycky. Nechci tímto rozhodně oslavovat komunisty, jen říkám, jak to prostě bylo a jak je to dnes.

    1. Osobně mám se stopováním dobré zkušenosti, i v dnešní době. Ale souhlasím, že opatrnost je na místě, zvlášť když člověk cestuje sám.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *