5 chyb, kterým se v minimalismu vyhnout

5 chyb, kterým se v minimalismu vyhnout

Audio verze

Minimalismus je o zjednodušování. O opouštění toho, co už nám neprospívá a vytváření prostoru pro nové příležitosti. Je to způsob života, který je účelný, záměrný, vědomý a udržitelný. Měl by vést ke zlepšení kvality našeho bytí, ne k tomu, aby nás zatěžoval nebo nadmíru omezoval. Nedopusťte se proto nejčastějších chyb a soustřeďte se na budování takového životního stylu, který vyhovuje vám a vašim potřebám, ne na idealizovanou verzi minimalismu.

1. chyba: Nastavení příliš tvrdých pravidel

Někteří lidé si počínají, jako by byl minimalismus binární volbou – buď a nebo. Buď máte všechno dokonale zminimalizované, nebo jste selhali. Jenže svět není černobílý – mezi oběma extrémy je nepředstavitelné množství odstínů. Můžete se klidně stát minimalisty „jen trochu“ a i tak profitovat z výhod této životní filozofie.

Proto na sebe zbytečně netlačte a buďte k sobě laskaví. Proces zjednodušování nesmí být stresující. Naopak by měl vytvářet atmosféru klidu, pohody a lehkosti. Když se přece jen stane, že si něco koupíte a pak toho litujete, nebičujte se za to. Místo toho se z chyby poučte. Vytáhněte papír a tužku a zreflektujte si, co přesně se stalo, jak jste se při tom cítili, jakou potřebu jste chtěli nákupem naplnit a co bylo spouštěčem vašeho chování. Můžete si taky napsat scénář, jak to příště udělat lépe.

Chyby jsou přirozené a kdybychom žádné nedělali, nedostali bychom se v životě daleko. Opakovaně selhávat, vracet se zpět a hledat jiné způsoby z nás dělá lidské bytosti a pomáhá nám růst. Minimalismus není o tom, že co nejrychleji proběhnete cílovou páskou a máte vyhráno – je to nekonečný proces. Ano, může vás dovést k životu bez nepořádku, menšímu rozptýlení, efektivnější práci, zvýšení produktivity, štěstí a naplnění. Ale taky může být zdrojem hlubokého neštěstí, pokud necháte „pravidla“, aby nad vámi převzaly kontrolu. Tak radši upusťte páru a víc si to užívejte.

2. chyba: Držení věcí pro všechny případy

Necháváte si věci jen proto, že by se mohly někdy v budoucnu hodit? Nejste v tom sami, podle nedávného průzkumu společnosti IKEA to dělá 54% Čechů. Pojďme si ale říct na rovinu, jaká je pravděpodobnost, že věci „pro všechny případy“ doopravdy použijete. Tak 10%? Možná 20%? Nebo dokonce 30%? To je ale pořád málo, nemyslíte?

Dejme tomu, že ve vašem okolí existuje člověk, říkejme mu Karel. Karlovi by se náramně hodila jedna věc, kterou máte doma. Vy ji ale vězníte v krabici pod postelí, kde musí potupně čekat a doufat, že jednou přijde ona vzácná chvíle, kdy ji vytáhnete. Přitom víte, že Karel by ji využil každý den. Nedává vám větší smysl ji darovat nebo prodat Karlovi? Předmět, který už byl jednou vyrobený, by tak mohl konečně plnit svou funkci.

A teď si představte to obrovské množství zdrojů, energie a lidské práce, které by se ušetřilo, kdyby všechny věci na světě, co se lidem válí doma bez užitku, našly nové uplatnění u těch, kteří je skutečně potřebují.

Osvoboďte se od všeho, co vašemu životu nepřidává hodnotu, a pošlete to dál. Důvěřujte svému instinktu a ne svým emocím. I když je tu mizivá šance, že předmět, kterého jste se zbavili, budete znovu potřebovat, můžete s trochou kreativity situaci zvládnout a použít jiné věci, které vlastníte nebo si je vypůjčíte. Když necháte odejít předměty „pro všechny případy“, zároveň s nimi odejde i strach. Najděte spokojenost v jednoduchosti, ve svobodě, v naplňujících vztazích nebo v zážitcích, které vám dělají radost.

3. chyba: Lpění na sentimentálních předmětech

Možná to znáte. Už jste vyčistili od nepořádku všechny místnosti v domácnosti a jediné co zbylo je velká krabice plná sentimentálních předmětů. Jsou v ní staré černobílé fotky vašich rodičů, milostné dopisy z prvního vztahu, diplomy, které jste vyhráli na dětském táboře, zlatý pohár ze školního turnaje ve vybíjené, suvenýry z první dovolené v Jugoslávii, vlastnoručně nakreslené obrázky z výtvarné výchovy v první třídě.

Nostalgické věci s námi žijí z mnoha důvodů – chceme si zapamatovat minulá období našeho života, vztahy, zážitky nebo úspěchy, kterých jsme dosáhli. Na samotných vzpomínkách není nic špatného a připomenout si hezký okamžik může pozvednout náladu v těžkých časech. Zároveň si ale můžete uvědomit, že tyto vzpomínky nemusíte ukládat do fyzických předmětů. Jsou totiž ve vás, ne ve věcech. Máte k nim přístup kdykoli a kdekoli. Tak proč je ještě schovávat v krabici?

4. chyba: Vytváření tlaku na lidi v okolí

Když začnete žít minimalisticky, je to jako byste ze sebe shodili těžký balvan. Pocítíte úlevu, svobodu a možná i opojení z nově nastartované etapy života. Je to vzrušující a přitažlivé. Jste připraveni dát sbohem nepořádku jednou provždy a šířit toto nadšení dál. To může být relativně snadné, když žijete sami. Pokud ale máte manžela, manželku, děti, spolubydlící nebo bydlíte u rodičů, je důležité respektovat i jejich potřeby.

Je lákavé začít přesvědčovat všechny v okolí, aby přijali vaši úžasnou a jednoduchou filozofii za svou a začali podle ní taky žít. Vždyť je naprosto dokonalá a oni ji nemůžou jen tak ignorovat. To je ale omyl – můžou a mají na to dokonce právo. Tlačit drahou polovičku nebo rodiče k tomu, aby prakticky ze dne na den zahodili všechny své věci, které celý život střádali, je sobecké a bezohledné.

Přijměte fakt, že minimalismus není úplně pro všechny. Někteří lidé mají hromady věcí, nevadí jim to a nechtějí s tím nic dělat. I když vy si myslíte, že by jim zjednodušení pomohlo a prospělo, respektujte jejich postoj. Jednejte na rovinu a vždy se zeptejte před tím, než vyhodíte věc, co nepatří jen vám. Likvidovat majetek druhých za jejich zády je jednou z chyb, kterým se rozhodně chcete vyhnout.

Stejné pravidlo platí i ve vztahu vašeho okolí k vám. Lidé by měli respektovat vaši volbu. Můžou, ale taky nemusí se k vám připojit. Možná jen potřebují víc času. Možná v nich zasadíte semínko jednoduchosti, které jednou povyroste a oni svoje rozhodnutí změní. V žádném případě je ale do ničeho netlačte silou.

5. chyba: Porovnávání se s ostatními

Je příjemné být součástí komunity, kde máte s ostatními společné téma k hovoru a všichni žijete podobným stylem. Může to ovšem skýtat i rizika, která na první pohled nemusí být vidět. Jednou z potenciálních hrozeb je naše hluboce zakořeněná podvědomá touha soutěžit a porovnávat se s ostatními. Začínající minimalisté mezi sebou nejčastěji srovnávají počet věcí, které vlastní, a dohadují se, zda jsou tyto věci nezbytně nutné k životu nebo ne. Jenže minimalismus není soutěž. Co funguje pro jednoho, nemusí fungovat pro druhého.

Porovnávat svůj život s životem někoho jiného je nezdravé a takové myšlení zřídka povede k dlouhodobému pocitu naplnění. Je dobré se naučit druhé vůbec neposuzovat. I když s nimi nesouhlasíte nebo vám nesedí jejich způsob fungování, můžete je nechat být takové, jací jsou. Je na každém, jak si zařídí svůj život. Takže místo neustálého srovnávání se raději zaměřte na budování života, který milujete vy. A buďte sami sebou, osobití a jedineční ve všem, co děláte.

Chcete si zjednodušit život? Přijďte na kurz nebo přednášku.
Má pro vás článek hodnotu? Zvažte podporu tohoto blogu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *